Největší ze všech bláznovství je obětovat své zdraví, ať je to pro cokoli, pro výdělek, postup, učenost, slávu, nemluvě o rozkoši a prchavých požitcích; spíš by člověk měl dávat zdraví přednost přede vším ostatním.
Největší zlo je odejít z počtu živých dříve, než jsi zemřel.
Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.
Někdy je příjemné mít žárlivce - pak často slyšíme hovořit o tom, co bychom rádi dělali.
Někteří lidé nedělají chyby, protože se vůbec nepokusili udělat něco, co stojí za to.
Někteří lidé se dívají na soukromé podnikání jako na dravce, který se má odstřelit, jiní jako na dojnou krávu, která s emá podojit, ale jen málo je těch, kteří v něm vidí statného koně, který táhne povoz.
Nelze vidět sebe, jen obraz sebe v čemsi mimo nás.
Nemáš-li sílu, abys hořel a šířil světlo, aspoň je nezacloňuj.
Nemoci mají prašpatný charakter a sklon k panovačnosti! Nuže, sezvi si všechny choroby světa, žádná pak nechce ustoupit v prvenství druhým - a máš vyhráno.
Nemocný obvykle nemá tak silnou náturu, aby zdolal jak nemoc, tak léky.
Nemohu-li pohnout nebešťany, pohnu Acherontem. (Tj. peklem, Acherón je podle řecké mytologie jedna z pěti řek v podzemní říši mrtvých - podsvětí.)
Nemůže člověk podat odpudivějšího důkazu o své malosti, než je nevíra ve velké lidi.
Nemůžeme děti tvořit podle své vůle - musíme je mít, milovat a vychovávat co nejlépe, a jinak bychom je měli nechat na pokoji.
Nemůžeme milovat toho, koho se bojíme, ani toho, kdo se bojí nás.
Nemůžeme vystát ješitnost jiných, protože uráží ješitnost naši.
Nenalhávej si minulost podle potřeby.
Nenásilí je první přikázání mé víry. Je to i poslední přikázání mého kréda.
Nenávist je možno rozpoutat jak dobrými, tak zlými skutky.
Nenávist mezi blízkými příbuznými bývá obvykle nejprudší.
Nenávist poškozuje toho, kdo ji zakouší, stejně jako toho, proti komu se obrací, nenávist je jako rakovina, kterou nic nebrzdí, rozkládá charakter a rozkládá životní integritu člověka. Řada našich vnitřních rozporů má své kořeny právě v nenávisti.
