"Všechny čeká stejná noc stezkou smrti jednou půjdeme."
Co je obtížné, zdolávám trpělivostí.
Ctnost rodičů je velké věno.
Den tlačen jest dnem a spěšně hynou nové měsíce.
Jsme prach a stín.
Lidstvo se bezhlavě žene vpřed, na zákaz nedbá či hřích.
Malíři a básníci měli vždy stejné právo odvážit se čehokoliv.
Málo potřebuje ke štěstí, komu na prostém stole třpytí se solnička z dob rodičů jeho.
Mám odpor k davům, straním se všednosti.
Náladu ovládej: pokud neposlouchá, vládne.
Nic není krásné ze všech stran.
Nouze lidem vždy čpí po hanbě, nutí je kdeco přestát a překonat.
Pokolení našich rodičů, horší než dědů, zplodilo nás ještě horší, a my brzy zplodíme potomstvo ještě zkaženější.
Prostřednost básníkům trpět nebude nikdo z bohů či lidí.
Překážky v nás vyburcují vlohy, které by v nás za příznivých okolností zůstaly dřímat.
Správně se má každý měřit jen vlastní svou mírou a stopou.
Srdce, které dovede čelit všemu, v dobách těžkých doufá a v dobách šťastných osudu se bojí.
Trpělivost činí snesitelnějším to, co nelze napravit.
Ve všem je míra a všemu jsou dány určité meze, za nimiž nemůže zůstat už právo a před nimi též ne.
Za tím kráčí Smrt, kdo z boje utíká.
