V tmavých jeskyních našich myslí sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.
Když máme lepší, dobrý důvod padá.
Je lepší rozsvítit byť jen malou svíčku, než proklínat temnotu.
Stav ve hříchu je horší hřích než jednotlivé hříchy, je to hřích sám.
Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít.
Ne přírodě poroučet, přírodu poslouchat!
Na zrcadlo se zlobí ten, kdo má křivou hubu.
Stalo se, tak se stalo; už se nedá odestát.
Stud se rodí z činu a otupuje se nečinností.
Bláznovství, pane, obchází kolem světa jako slunce; není místa, kde by nesvítilo.
Jako všechny zákony světa, i pravda je stálá a neměnná.
Z poraněného oka vytrysknou slzy, ze zraněného srdce vzejde zkušenost.
Spory by netrvaly tak dlouho, kdyby celá vina spočívala jen na jedné straně.
Za tím kráčí Smrt, kdo z boje utíká.
Člověk nemůže ničím vládnout, dokud se bojí smrti. Kdo se jí však nebojí, tomu patří všechno.
Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu.
Stárnutí je nepříjemné, ale je to jediný způsob, jak žít dlouho.
Požehnaným je život, ve kterém není minulosti, budoucnosti, ve kterém vše náleží přítomnosti.
Lidský život není nic jiného, než řetěz zmeškaných příležitostí.
Není třeba utíkat, stačí včas vyrazit.